I v letošní roce vyhlásila Jihočeská vědecká knihovna literární soutěž Jihočeský úsměv. Děti se mohly ve svých dílech nechat inspirovat vlastními zkušenostmi, zážitky z četby nebo tvořit pod vlivem své vlastní fantazie. Odborná porota měla nelehký úkol, neboť nejzajímavější práce vybírala z 159 došlých příspěvků. Mezi oceněnými, kteří si přišli ve středu 30. listopadu do JVK pro diplom a věcné ceny byla i žákyně 4. třídy naší školy Leona Č.
Leoně gratulujeme a děkujeme za reprezentaci školy.
Mgr. Monika Theinerová
Oceněný příspěvek:
HOUBY
Leona Č.
V lese pod horou Kleť roste každý rok moc hub. Část lesa je kouzelná a rostou v ní houby, které mají lidské vlastnosti a umí mluvit. Třeba starý kozák rád mečel jako koza, praví hříbci rádi zpívali, žluté lišky se rády vesele smály a chechotaly. Babky se rády koukaly kolem sebe a povídaly si spolu a klouzci rádi tancovali.
Moc zajímavé bylo, že všechny jedlé houby měly nějakou zálibu, ale nejedlé a jedovaté houby jen otráveně stály a mlčely a jedlé houby se proto s nimi nekamarádily.
Jednou, když byla velká bouřka a slejvák, tak se všechny jedlé houby stále vykrucovaly, aby se umyly, a potom se ukryly do domečků z mechu. Po dešti houby povyrostly a za několik dní přijeli do lesa lidé. Nejedlé a jedovaté houby, které v lese mlčky stály, hned varovaly jedlé houby. Ty se hned schovaly do zamaskovaných domečků, které byly pro lidi neviditelné.
Za malou chvíli lidé začali křičet a ječet, protože se po pěšině plazili hadi. Lidé kvůli hadům hned naskákali do aut a rychle odjeli. Hadi se poté odplazili z lesa pryč. Jedlé houbičky znovu vylezly z domečků, poděkovaly nejedlým houbám a naučily je za odměnu tancovat a zpívat. Všechny houby se pak spolu veselily, zpívaly a tančily.